Japonsko,v současné době jediné císařství na světě, je moderní, vyspělá kulturní země s hluboce zakořeněnými tradicemi. Jeho obyvatelé jsou disciplinovaní, skromní, vyznačují se neobyčejnou ohleduplností a zdvořilostí. Je to dáno životní filozofií, kdy po staletí jsou děti od útlého věku vedeny k respektu ke starším, zkušenějším, k autoritám. Ale i geografické uspořádání země, poměrně častá, byť slabá zemětřesení, vysoká hustota obyvatel, převážně v pobřežních oblastech, jistě vyžadují soudržnost a kázeň. Život tepe v rušných ulicích supermoderního mnohamilionového hlavního města Tokia stejně spořádaně jako v menších městech či vesnicích v různých částech země.
Japonsko má vůbec mnoho nej-. Je stále jednou z nejmocnějších ekonomik světa, ale také zemí s nejdelší pracovní dobou. Zemí s vysokým věkovým průměrem (83 let), avšak jednou ze zemí s nejnižší porodností. Zemí s bohatou historií a kulturním dědictvím, které je známé daleko za hranicemi ostrovního Japonska. Pojmy jako gejša, samuraj, kimono, ikebana, sake, suši, Šinkansen, Fudži a desítky dalších se skloňují v mnoha světových jazycích. A Japonci jsou na to právem hrdí.
Lidé se k sobě chovají neobyčejně slušně a k cizincům obzvláště. Určitou překážkou je však jazyková bariéra, neboť jen malý počet Japonců hovoří anglicky nebo jiným světovým jazykem. Možná překvapí, že i většina lékařů hovoří pouze japonsky a ani v lékařských zprávách se nepoužívá latinských slov.
Uctivost a zdvořilost v chování se odráží i v jazyce. Japonština rozlišuje čtyři zdvořilostní styly, existují i výrazy, které odlišují mluvu mužů od mluvy žen. V zásadě se lze dobře dohovořit stylem zdvořilým, který odpovídá našemu vykání. Komplikovanější je písmo, protože k zápisu japonštiny se používají dvě slabičné abecedy (hiragana a katakana) a znaky. Pro psaní znaků je pevně daný postup, takže při troše trpělivosti je možné brzy proniknout do systému psaní, Co vůbec nečiní českým studentům potíže, je výslovnost, protože japonština má otevřené slabiky a na rozdíl od důrazového přízvuku v češtině má přízvuk tónový.
