Hebrejština je jedním z nejstarších semitských jazyků, jehož historie sahá od biblických dob do současnosti, kdy je úředním jazykem Státu Izrael. V průběhu tří tisíc let prošel vývojem, který dokládá dochovaná literatura. Ta ukazuje, jak se v jednotlivých obdobích rozšířily a pozměnily původní slovní zásoba a některé mluvnické jevy, ale gramatický základ zůstal v podstatě nezměněn. Proto ten, kdo ovládá současnou hebrejštinu nebo se s ní aspoň hlouběji seznámil, může bez větších potíží číst jak biblické texty, tak hebrejskou literaturu středověkou, renesanční i raně moderní, která vznikala ve všech oblastech diaspory.
Ačkoli hebrejština zdánlivě působí jako obtížný jazyk, především kvůli nezvyklému písmu, dá se jak graficky, tak gramaticky dobře zvládnout; to platí především o jejím posledním vývojovém stupni – ivritu, který je vyjadřovacími schopnostmi a moderní stylistikou rovnocenný ostatním živým jazykům, stejně jako do sféry světové literatury patří jím psaná moderní izraelská próza a poezie.
Praktické uplatnění hebrejštiny je mnohostranné. Kromě toho, že je náboženským jazykem judaismu, který se používá ve všech židovských obcích v diaspoře, bohatě ji využijí zájemci o židovské dějiny a kulturu, stejně jako pracovníci v diplomacii, zahraničním obchodu, publicistice atd. Na území Izraele se také nachází množství historických památek, lázeňská střediska a ojedinělé přírodní lokality, a proto je atraktivním cílem poznávací turistiky i ozdravných pobytů. Přitom je aspoň základní znalost jazyka užitečná a oceňovaná v běžném kontaktu s místními obyvateli.
