Indie je druhá nejlidnatější země na světě – podle posledního sčítání lidu v ní v roce 2011 žila jedna miliarda dvěstě deset milionů obyvatel. Svou rozlohou pokrývá větší část geograficky výrazně definované oblasti, pro niž se užívá též názvů Jižní Asie nebo Indický subkontinent.
Od třetího tisíciletí př. n. l. se zde rozvíjela řada kultur, které postupně splývaly ve vnitřně členitý a stále se vyvíjející komplex, jejž okolní svět vnímal již od starověku jako svébytnou indickou civilizaci. Koloniální období přineslo Indii podobně jako ostatním zemím Jižní Asie kromě řady negativních vlivů i silné podněty k modernizaci společnosti, díky nimž mohla země po dosažení nezávislosti v roce 1947 vykročit na cestu nezávislého a demokratického rozvoje. Hospodářské reformy z počátku 90. let – svým načasováním, obsahem i problémy obdobné reformám, jimiž procházela a prochází i naše země – vedly k výraznému oživení indické ekonomiky, jež dává naději, že se Indie zařadí do úzké skupiny velmocí určujících vývoj světa v 21. století.
Indie je skutečným rájem pro každého, kdo se z jakéhokoli hlediska zajímá o jazyky a jejich vývoj. Je kolébkou nejstaršího doloženého indoevropského jazyka, staré indičtiny, a z ní se vyvinuvšího sanskrtu. V těchto jazycích během tisíciletí vznikala a až do našich dob se dochovala literatura, jež svým rozsahem, rozmanitostí a originalitou má ve světě jen málo obdob.
Ze staroindického podloží se pak během středověkého období vyvinula řada nových indických jazyků, z nichž každý je nositelem svérázných kulturních, náboženských a literárních tradic. Indická ústava uznává 22 oficiálních jazyků, jimiž je možno komunikovat ve styku s úřady. Nad touto mnohostí stojí dva celoindické jazyky, jimiž jsou hindština a angličtina. Hindština je mateřštinou přibližně 310 milionů lidí a je tak po mandarinské čínštině, španělštině a angličtině čtvrtým nejrozšířenějším jazykem světa. Gramaticky stejnou strukturu jako hindština má urdština, státní jazyk Pákistánu.
Hindštinu je možno pokládat též za bránu ke snazšímu zvládání dalších indoárijských jazyků Jižní Asie – bengálštiny, paňdžábštiny, maráthštiny, sinhalštiny a řady dalších. Písmo ani gramatický systém nepředstavují pro motivovaného studenta žádný nepřekonatelný problém. Možnost cestovat a rozvíjet nabyté školní znalosti přímo v terénu dnes umožňuje dosáhnout v poměrně krátkém čase značných pokroků.
