Čína, jedna z kolébek lidské civilizace, vědy a kultury, patří k nejvýznamnějším zemím současného světa. Rozlohou je čtvrtou největší zemí na světě a žije v ní pětina obyvatel zeměkoule (kolem 1,34 miliardy lidí). Je obdařena nezměrným přírodním bohatstvím i pracovitými lidmi. Již po několik desetiletí je jednou z nejrychleji se rozvíjejících ekonomik a v současné době zaujímá druhou příčku po USA. I přes zřejmý rozvoj zůstává zemí velkých kontrastů a výzev. Je zemí, která láká nejen svými tradicemi, jiným světovým názorem, ale i tisíciletým kulturním dědictvím.
K národnímu dědictví bezpochyby patří čínské znakové písmo. Odpověď na často kladenou otázku, zda čínština přejde v dohledné době na přepis latinkou, jak tomu bylo oficiálně před více než 100 lety např. u vietnamštiny, jednoznačně zní záporně. Čínská kultura je neodmyslitelně spjata se znaky. Ať už je to kaligrafie, umění psaní znaků, poezie nebo čínská medicína, sdělení bez znaků by bylo vzhledem ke stavbě slov v čínštině velmi náročné na pochopení. Sice se traduje, že čínština je obtížný jazyk, ale do tajů písma lze pod odborným vedením proniknout celkem snadno. Totéž platí i v případě tónů, které čínština rozlišuje čtyři. Zdánlivou obtížnost psaného systému vyváží poměrně jednoduchá gramatika standardní čínštiny.
